Vedoucí kroužku Dohnal: Děti poznávaly při brigádě v mikulovské farské zahradě samy sebe
21. 1. 2022

Okrašlovací spolek Mikulov, jejž naše nadace podporuje v úsilí o obnovu prostoru u kostela sv. Václava, uspořádal před časem brigádu. Ve farské zahradě pomáhaly děti ze sportovního kroužku Malých bojovníků. Pod vedením Petra Dohnala, který při práci využívá osvědčených postupů koučování a psychoterapie, získaly příležitost se prostřednictvím pohybu učit rozumět sobě i okolnímu světu. Během brigády, při které bylo odvedeno mnoho dobré práce, vznikl také zajímavý rozhovor s vedoucím kroužku. Mikulovští ukazují, jak široké má veřejný prostor využití. A my jsme za to vážně rádi!

Jsi táta a manžel. Trénuješ děti, mladé lidi i dospělé. Jsi ale především bojovník. Co to pro tebe znamená?

Jít po celoživotní cestě. Zažil jsem už poměrně mnoho a můžu říct, že člověk se bojovníkem většinou nerodí. Stává se jím na základě toho, co prožívá, jaké má v životě příležitosti a jaké boje musí zvládnout. Bojovník se rozvíjí po fyzické i duševní stránce.

Jaká byla tvoje cesta bojovníka?

Od malička mě lákaly bojové sporty, cvičit a hýbat se mě bavilo prostě úplně vždycky. Začal jsem nejprve s thajským boxem, pak se smíšenými bojovými uměními (tzv. MMA). Nakonec jsem zakotvil u brazilského jiu-jitsu a u cvičení s kettlebelly. Díky sportu jsem se naučil překonávat překážky a pracovat na sobě. Postupně a přirozeně jsem si pak uvědomil, že mým posláním je učit a pomáhat nejen pohybem růst druhým. Jakmile jsem se dostal do fáze, kdy jsem měl co nabídnout ostatním, začal jsem „život bojovníka“ předávat dál. Nejprve dospělým ve formě kondičních a silových tréninků, později i dětem právě v kroužku Malého bojovníka.

Neměj mi to vůbec za zlé, ale když se řekne bojovník, přestavím si horu svalů a síly. Koncept Malého bojovníka má nicméně mnohem širší záběr. V čem konkrétně spočívá?

Malý bojovník je sportovní kroužek, ve kterém děti učím tzv. úpolovou gymnastiku, tedy gymnastiku vhodnou pro bojové sporty. Tu dále používáme v základech těchto sportů. Kromě toho také běháme nebo se otužujeme. Usiluji o to, aby každá aktivita měla přesah do běžného života. Proto je také důležité kromě fyzické stránky rozvíjet u dětí i tu duševní.

Jak to děláš?

Pomáhám dětem nejen ztotožnit se s ctnostmi bojovníka, ale také si určit životní hodnoty a díky tomu rozvinout zdravou sebeúctu. Celé „tajemství“ spočívá v partnerském přístupu a respektující komunikaci. Zajímám se o to, co děti cítí a prožívají. V komunikaci kladu důraz jak na obsah, tak na způsob sdělení. Poskytuji dětem také více prostoru a svobody, aby si na věci přišly samy a vlastním tempem.

Práce s dětmi nese určitá specifika. Používáš vlastní ověřené postupy?

Pokud jde o rozvoj fyzické zdatnosti, osvědčilo se mi zaobalit každou aktivitu do hry a dát jí pointu. Mnohem náročnější pro mě bylo uchopit mentální a duševní rozvoj dětí v tréninku. Tady mi velice pomohlo studium v oblasti koučování a psychoterapie. Na začátku tréninku s dětmi vytvoříme kruh bojovníka, vnímáme dech a zklidňujeme se. Tímto postupem se snažím děti motivovat k tomu, aby vnímaly své pocity a potřeby. Poté vzájemně sdílíme, co aktuálně prožíváme. Děti se tak učí brát pocity jako zcela přirozenou součást života. Zároveň rozvíjíme důležitou sociální dovednost naslouchání druhému bez hodnocení.

Jakou roli hraje fakt, že činnost probíhá ve skupině?

Funguje skvěle, když dětem pravidla nenařizuji. Nejlepší je vytvářet vše společně. Jedna z klíčových myšlenek, kterou jsem převzal od Pavla Macka z KB5, je dát síle vyšší účel. Jde o to, že děti, které chodí do kroužku, se stávají zdatnější, odolnější, vytrvalejší, jedním slovem prostě silnější. Sílu je přitom třeba použít správným směrem. Nechceme nikomu ubližovat, sílu neškudlíme jen pro sebe. Nejšlechetnější způsob použití síly je pomáhat druhým, dělat dobré skutky a podobně.

Můžeš být konkrétní?

Během roku vytvářím pro děti příležitosti, při nichž mohou právě pomáhat a rozvíjet důležité ctnosti. Na podzim jsme uklízeli přírodu na Svatém  kopečku v Mikulově, v zimě jsme vyráběli krmítka pro ptáčky a v létě zase hráli divadlo pro seniory v G-centru. Přišla též výborná příležitost zapojit se do prací ve farské zahradě

O tom samozřejmě víme své a jsme moc rádi. Ve farské zahradě do sebe zapadlo všechno, o čem spolu teď hovoříme. Malý bojovník v rámci tří příměstských táborů odvedl v zahradě ohromný kus práce. Proč jsi naši nabídku spolupráce vlastně přijal?

Práce ve farské zahradě představovala příležitost, jak využít sílu ušlechtilým způsobem a zároveň přispět ke zvelebování našeho okolí. To nás s Okrašlovacím spolkem Mikulov jednoznačně spojuje.

Jak probíhaly brigády? Co na ně děti říkaly?

Byl jsem překvapený. Hodně z nich mělo lopatu v ruce vůbec poprvé. Dopadlo to skvěle, protože všechny manuální práce moc bavila. Děti jeden den dokonce objevily zasypanou jámu, chtěly objevovat dál, a tak jsme mimo plán zůstali až do pozdního odpoledne. Táborový program jsme nechali stranou, děti se pořádně otáčely.

Kolik let je Malým bojovníkům?

Naši bojovníci jsou děti od pěti do dvanácti let. Připadal jsem si, jako bych tu byl s šestnácti trpaslíky (smích).  Všechny měly motyčku a krumpáč. Každý svou troškou práce přispěl k úctyhodnému výsledku. Akce přinesla mnoho zajímavého i z pohledu koučování skupiny.

Jak to?

V době brigády jsme hráli celotáborovou hru, jejímž hlavním obsahem bylo, že každý bojovník měl tajně vybraného jiného bojovníka. Musel během celé doby tábora pozorovat: jeho schopnosti a dovednosti a zabývat se v duchu tím, v čem je dobrý, v čem, spočívají jeho kvality. Při brigádě měly děti možnost vidět, kdo byl vytrvalý, pracovitý a pomáhal ostatním. Smyslem hry bylo posílit děti a pomáhat jim uvědomit si vlastní vnitřní kvality. V dnešní době se hodně kritizuje a poukazuje na to, co je v nepořádku. Jakoby platilo, že pokud upozorníme na nedostatky a chyby, děti se jich vyvarují. To ale nefunguje. Snažím se raději popsat úspěchy, což je motivuje daleko více.

Každý Malý bojovník se vrátí z tábora nebo z tréninku domů. Domnívám se, že by bylo žádoucí, aby se koncept bojovníka stal, alespoň v nějaké míře, součástí života každé rodiny. Co bys vzkázal rodičům dětí?

Ať už učíme děti jakékoliv hodnoty, nestačí o nich jen mluvit a nařizovat. Je třeba podle nich žít. Jít příkladem a dávat dětem příležitost všechno zkusit a procvičit.

Malého bojovníka vedeš pět let. Je za tebou spousta práce, sebevzdělávání a úsilí. Proč to všechno vlastně děláš?

Dává mi to smysl a vnitřní naplnění. Kromě toho se při práci s dětmi sám neustále učím být empatičtější, trpělivější, upřímnější a respektující. Pokud se mi opravdu podaří ctnosti bojovníka propsat do životů a myslí dětí, mohlo by to pomoci v budoucím životě nejen jim, ale celé společnosti. Až děti dospějí, budou snad lpět na lepších hodnotách. Bojovník může být samuraj nebo rytíř. Já v něm vidím správného člověka. Nemusí se rvát v zápasech, ale dokázat vyhrát důležité bitvy vlastního života, umět se bít za správné věci v zájmu svém a v zájmu těch druhých.

Vedoucí kroužku Dohnal: Děti poznávaly při brigádě v mikulovské farské zahradě samy sebe