Proč je dobré umět vylézt na strom
11. 12. 2012

Rozsáhlá studie se zaměřila na proměny trávení volného času dětí, kterými západní společnost prošla v uplynulých dvaceti letech. Z dalšího z průzkumů, provedených společností Play England mezi britskými dětmi, vyplynulo, že v žebříčku oblíbenosti herních prvků vedou voda, rostliny a živočichové. České děti na tom určitě nebudou výrazně jinak. 
 
Proměny hry
Skutečnost, že například lezení na stromy dnes nepatří k běžným aktivitám, jimž se děti ve volném čase a při hraní věnují, se může zdát nepodstatná. Mnozí si i možná řeknou, že je to dobře; alespoň dětem nehrozí pád a možný úraz. Na druhou stranu v úvodu citované zjištění dokazuje, že rizika děti potkají i ve zdánlivě bezpečném prostředí domova. Jak ale vlastně dnešní děti tráví své volné chvíle?

Otázkou je, kolik „volna“ vlastně mají. Jejich čas je maximálně organizovaný a neustále pod kontrolou dospělých; do školy a na kroužky je často převážejí rodiče autem, bez doprovodu se mohou pohybovat maximálně na konec ulice, jejich školní zahrada ustoupila sportovnímu hřišti s umělým povrchem, kam volně nemají přístup, víkendy často tráví v obchodních centrech, na prázdniny jezdí jenom k moři.  

A přitom ještě dnešní třicátníci – rodiče současných dětí – trávili první roky života zcela jinak. Jejich hlavním „vybavením“ byl často jen klíč od bytu na krku a stanovená hodina návratu domů. Rodiče je neviděli třeba i celý den. Herním prvkem mohlo být v podstatě cokoliv: strom, hustý keř, louže. Děti se vracely s odřenými koleny nebo roztrženým trikem, ale šťastné. A hlavně se spoustou zážitků, které je přirozeně připravovaly na zvládání nejrůznějších situací v dospělosti. Včetně těch nepříjemných. Velké množství dnešních dětí se neumí samostatně zabavit ani s těmi nejdokonalejšími hračkami.       
 
Kladná stránka nebezpečí
Kde hledat příčinu? Všichni dnes žijeme v přetechnizovaném světě, zahlceni informacemi, nejrůznějšími podněty a virtuální realitou. Děti necháváme vyrůstat v izolaci od skutečnosti, maximálně je chráníme před všemi potenciálními hrozbami. Problém je, že pokud se pak s reálným nebezpečím setkají, neumějí si poradit. Nejde o to podceňovat možná rizika, a děti jim bezúčelně vystavovat. Důležité je nedržet je v umělém světě a umožnit jim, aby se naučily samy vyhodnocovat nejrůznější situace a své možnosti. Třeba i při zmiňovaném lezení na stromy.

Obzvláště první roky života a podněty, kterým se dětem v tomto období dostává, jsou stěžejní pro jejich celkový fyzický i psychický vývoj. Dnešní děti mají zdánlivě všechno, ale přitom postrádají to nejdůležitější – to, co nechybělo jejich rodičům: volnou hru a kontakt s přírodou. Důsledky se mohou projevovat různě. Obezita, větší náchylnost k nemocem, poruchy interaktivity nebo psychické problémy trápí stále větší procento dětí a tedy i dospělých.

Těmto hrozbám jsou vystaveny především městské děti, jejichž kontakt s přírodou a volný pohyb venku jsou omezenější. Vhodně řešená zahrada pak může být bez přehánění skrytým pokladem. Lépe řečeno skrytým světem zážitků, dobrodružství a fantazie, který vhodně podpoří zdravý rozvoj dětí. Samozřejmě zahrada, která kontakt s přírodou skutečně umožňuje.
 
Zahrada jako svět
Vliv prostředí, v němž dítě vyrůstá, je pro jeho harmonický rozvoj zcela zásadní. Včetně pozitivních stránek, i všech rizik. Zjednodušeně řečeno, tisíciletý vývoj člověka v bezprostředním kontaktu s přírodou všichni máme zakódovaný v genetické výbavě. Absolutní izolace dětí od všech nástrah, které jim „živé“ prostředí může přinést, je proto spíše medvědí službou.   

Dokonalý trávník „golfového střihu“, bezchybně tvarované konifery, bazén a plastové hračky jásavých barev mají k přirozenosti daleko, přestože v nich přírodní prvky také najdeme. Prostor pro fantazii, rozvoj tvořivosti a pohybových dovedností dětí však nabízejí jen velmi omezeně. Zahrada se vzrostlými ovocnými stromy a houpačkou, s bylinkovým záhonem, tajuplným koutem za keři a s louží vyhrává v tomto směru na plné čáře. Volně položená kláda v rohu zahrady slouží na sezení i balancování, jeden den je mostem přes nebezpečnou řeku, další se promění v pohádkového draka, příští týden z ní bude auto. Do detailu propracované dětské autíčko z obchodu už bude vždycky jenom autíčkem.

Nebojte se dopřát dětem přirozenost, a obzvlášť na zahradě. Děti se zde v relativně bezpečném prostředí pohybují v jakémsi zmenšeném modelu skutečného světa. Pozdější vstup do toho skutečného pro ně je potom jednodušší. Dítě se tu může naučit poznávat rostliny i drobné živočichy, zjistit, co se jak mění během střídání ročních období, nebo používat a rozvíjet svou představivost, která je předpokladem pro řešení i daleko náročnějších situací a problémů. Je prokázáno, že šťastné a tvořivé děti jsou v dospělosti mnohem úspěšnější.

Nezdráhejte se zapojit děti také do údržby zahrady. Svěřené, i když drobné úkoly posílí jejich sebedůvěru. A radost z hrášku, který si dítě samo vypěstovalo, nenahradí ani ta nejdokonalejší hračka. Začleňte mezi herní prvky také obyčejnou konývku nebo motyčku. Válení sudů, starost o rostlinky i hrabání listí mohou děti brát jako rovnocennou zábavu, u všeho se navíc zcela nenásilně něco naučí. Pozorování života v trávě může být daleko větší dobrodružství, než zvládnout nejvyšší „level“ nové počítačové hry. I za cenu zašpiněných kalhot, zadřených třísek nebo štípanců od hmyzu je kontakt s přírodou pro děti přínosný.
 
Svět za zahradou
Výhodou je, že při vytváření vlastní zahrady a ideálního světa pro děti máte víceméně svobodu. Daleko omezenější už jsou pravidla pro školní zahrady a dětská hřiště, byť právě i tyto prostory jsou pro rozvoj dětí důležité a mohou, resp. měly by být podle toho řešeny. Skutečnost je u nás bohužel na mnoha místech neuspokojivá a za inspirací se ještě stále jezdí spíše za hranice: do Německa, Skandinávie, Velké Británie. I v České republice už se ale přístup k tvorbě prostředí pro děti začíná postupně měnit.

Místo šablonovitě řešených hřišť, která jsou vzájemně zaměnitelná od Aše po Zlín a bez ohledu na zaměření školy, u níž se nacházejí, pomalu roste poptávka po originálních řešeních a přírodě blízkých zahradách. Zlepšuje se také nabídka. Řada tvůrců – architektů nebo výtvarníků – se zaměřuje speciálně na prostory pro děti.  

Pomáhat rozvoji školních zahrad v prostředí, které dětem umožní zdravý růst a rozvoj všech základních znalostí a dovedností, jsme si jako poslání vytkli ve svém programu Zahrada hrou. Jeho prostřednictvím podporuje projekty, které vznikají se zapojením učitelů, dětí i rodičů a ve spolupráci se zkušenými architekty a výtvarníky. Originální „zahrady hrou“ jsou díky tomu šité přesně na míru konkrétním uživatelům a jejich potřebám.
První výsledky programu si můžete prohlédnout na našich webových stránkách. Inspiraci i rady naleznete také na stránkách české Asociace zahradních architektů pro přírodní hřiště a veřejný prostor www.loci-asociace.com. Čerpat zde můžete nápady pro řešení vlastní zahrady, zajímavé informace vás navíc možná podnítí k většímu zájmu také o stav prostředí u školy, do níž chodí vaše dítě. Správná iniciativa rodičů může podpořit vhodnou změnu i zde. Svět, v němž vy a vaše děti žijete, nekončí za plotem zahrady.